Slovo k programu Moniky Jägerové
První období Mahlerovy vyspělé tvorby zahrnuje posledních patnáct let 19. století a často bývá nazýváno „roky kouzelného rohu” (The ‘Wunderhorn’ Years). Tento pojem se váže ke sbírce písní Chlapcův kouzelný roh neboli Des Knaben Wunderhorn. Její literární předloha – sbírka písní a básní na lidová témata byla poprvé uveřejněna v roce 1805 v Heidelbergu a obsahuje 723 básní a písní. Svou inspiraci bere z německé lidové slovesnosti (podobně jako v českém kontextu například Erbenova Kytice) a navazuje tak na probouzející se německé národní myšlenky pod Napoleonovou nadvládou. Achim von Arnim a Clemens Brentano nečerpali tolik z ústní tradice, jako spíše z archivů, a básně upravovali na lidovou notu tak umně, že i jeden z největších básníků své doby, Johann Wolfgang Goethe, je vyzdvihoval jako příklad lidového umění.
Mahler zhudebnil vybraných 24 písní mezi lety 1887-1898. V té době byl již uznávaným dirigentem a v divadelním provozu byl znám svými vysokými nároky na umělce, velkou intenzitou práce a nekompromisním prosazováním vlastní umělecké představy. Pro německou národní myšlenku se však nadchnul již během studií – byl členem tzv. Pernerstorferova kruhu, prominentní a vlivné skupiny, která obhajovala pangermánskou myšlenku a spojení německy mluvících oblastí Rakouska-Uherska s Německou říší. Mahler setkal zde s nacionálními myšlenkami von Schönerera, Wagnera i mladého Nietzscheho – jednu z jeho básní ostatně můžeme najít v Mahlerově 3. symfonii, stejně jako „Es sungen drei Engel“ z Chlapcova kouzelného rohu.
V literární předloze našel Mahler inspirační studnici plnou emocí: štěstí a smutek z lásky, bolest z odloučení a stesk, radost i hrůzu z přírody, křesťanské i méně zbožné věci, přísliby štěstí a četná zklamání. Všechny tyto motivy zasadil do „lidového tónu“, ze kterého je ale patrné, že je výsledkem reflektovaného a složitého uměleckého záměru.
Chlapcův kouzelný roh není písňový cyklus jako takový, spíše se jedná o volněji pojatou sbírku písní, která vznikala postupně. Mahler texty také sám upravoval tak, aby to vyhovovalo jeho záměrům. Prvních devět písní, které Mahler složil mezi lety 1887-1890, vyšly později jako Lieder und Gesänge aus der Jugendzeit. Těžiště Chlapcova kouzelného rohu pak tvoří původně dvanáct písní složených mezi lety 1892-1899 a které byly také instrumentovány pro orchestr. Dodatečně k nim Mahler přiřadil ještě píseň „Das himmlische Leben“, která tvoří finále jeho 4. symfonie. Zmíněná píseň „Es sungen drei Engel“ byla po zařazení do Mahlerovy 3. symfonie nahrazena dvěma jinými: „Revelge“ a „Der Tamboursg’sell“. Těchto čtrnáct písní dnes večer uvedeme.
Pro dnešní koncert jsme písně seřadili do tří bloků, ve kterých na sebe tématicky navazují. První zazní písně s vojenskou tématikou. „Revelge“ je vojenský pochod, bubeníček je postřelen a ponechán osudu, bubnuje ale do kroku až do smrti; „Lied des Verfolgten im Turm“ je dialog vězně a jeho milé, která stojí pod věží, kde je držen. „Das irdische Leben“ je poněkud morbidní píseň o dítěti, které umírá při hladomoru. V písni „Der Tamboursg’sell“ bubeníček upadne do zajetí a je odsouzen k smrti oběšením – píseň se tak stává jeho pohřebním pochodem. A konečně „Der Schildwache Nachtlied“ je dialog noční hlídky a jeho milé.
Po přestávce se společně přesuneme do salónů konce 19. století a uslyšíte písně s milostnou tématikou. Píseň „Rheinlegendchen“ je snem dívky, která vhodí prsten do Rýna, aby si tak přivolala milého. „Verlorne Mühʼ!“ je dialog ženy, která se pokouší všemi způsoby svést muže, ten ale nechce a odolá. Následující píseň „Lob des hohen Verstands“ je bajkou o soutěži ve zpěvu kukučky a slavíka hodnocené oslem a u odlehčeného tématu zůstaneme písní „Wer hat dies Liedel erdacht?“ o milencích v horské chaloupce. V písni „Trost im Unglück“ se mladý pár po rozchodu navzájem ujišťuje, že jim bez sebe bude přece jen lépe.
Závěr koncertu bude patřit duchovním a metafyzickým písním z Chlapcova kouzelného rohu. „Des Antonius von Padua Fischpredigt“ vypráví příběh Antonína Padovského, který káže rybám, ale nezdá se, že by je to nějak zaujalo. „Das himmlische Leben“ je sarkastickou představou o životě na nebesích. Písní „Wo die schönen Trompeten blasen“ se muž loučí s dívkou a odchází do války. Ozvěna trumpet je předzvěstí jeho budoucího domova – hrobu pokrytého zelenou trávou. A konečně píseň „Urlicht“ zobrazuje věčné světlo, které ukazuje cestu k vykoupení a věčnému životu.
Jsme rádi, že dnes večer Vám můžeme přinést nádherné překlady písní od muzikoložky a překladatelky Vlasty Reittererové. Sopránového partu se ujme Tamara Morozová, barytonového Roman Hoza a za klavír usedne Zdeněk Klauda. Hudbu doplní živou digitální kresbou výtvarníci Frances Sander a Dima Berzon.