V letošním roce uplynulo 190 let od smrti básníka, který nechal nesmazatelný otisk v dějinách písňového žánru. Jeho jméno je Johann Wolfgang Goethe a žil mezi lety 1749 a 1832. Dodnes je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů v německém jazyce. Přestože ho známe především jako básníka, psal i divadelní hry, romány, kritiky a působil jako divadelní ředitel, právník, státník a vědec.
S Lieder Society jsme se v tomto týdnu rozhodli přinést Vám sérii písní na Goetheho texty. Vybrali jsme skladby od klasicismu po vrcholný romantismus 20. století, mezi nimi jedny z nejznámějších i pozapomenuté klenoty.
Goetheho básně byly zhudebněny téměř všemi rakouskými a německými autory, od Mozarta po Mahlera. Jedním z jeho nejvlivnějších děl je bezpochyby Faust. Tato veršovaná tragédie vyšla ve dvou dílech a je považována za Goetheho opus magnum (jeho rozsah je 12 000 veršů, tedy asi trojnásobek Shakespearova Hamleta a dílo proto bývá zřídka vidět na jevišti). Goethe na Faustovi pracoval s přestávkami celý život a ovlivnil tím dílo mnoha skladatelů – Faustovské téma zpracoval jako symfonii Hector Berlioz nebo Ferencz Liszt, symfonické básně napsali Richard Wagner nebo Emilie Mayer a Gustav Mahler zpracovává závěrečnou scénu Goethova Fausta ve své osmé symfonii. Na jevištích se hraje opera Faust od Charlese Gounoda, stejně jako Mefistofeles Arriga Boita.
V našem Goethovském týdnu si poslechneme snad nejslavnější zhudebnění Markétčiny písně u přeslice od Franze Schuberta. Markétka je žena, kterou Faust za pomoci ďábla svede. Vztah je ale tragický, Markétka porodí Faustovi nemanželské dítě, které v zoufalství zabije, a je odsouzena k smrti. Odmítne i Faustovu nabídku k útěku a umírá. Když má na konci druhého dílu Faustova duše propadnout peklu, je to právě Markétčina přímluva, která umožní, že je Faustovi odpuštěno, a sbor andělů jeho duši vynáší do nebe.
Viléma Meistera léta učednická je druhý Goethův román, který patří k jeho celoživotním dílům. Vypráví příběh formování osobnosti hlavního hrdiny – Vilém Meister se snaží osvobodit od maloměšťácké morálky a najít vnitřní naplnění a společenskou užitečnost jako divadelní ředitel. Jeho snaha obrodit německé divadlo však vede k vystřízlivění a ke ztrátě iluzí. Vilém pozná, že jediný smysl může nalézt v aktivní účasti na společenském životě a přestane opovrhovat prací svého otce, totiž obchodem.
Na jeho životní pouti se mu vyskytují různé postavy. Jednou z nich je i podivná mladá dívka s chlapeckými rysy Mignon, kterou Vilém koupí od cirkusového principála za sto dukátů a vychovává ji jako vlastní dceru. Mignon Viléma hluboce miluje a její slabé srdce neunese, když se Vilém ožení se svou přítelkyní, aby zajistil mateřskou lásku svému synovi Felixovi. V románu Mignon zpívá několik písní a jednou z nich je i Nur wer die Sehnsucht kennt.
Goetheho současník Ludwig van Beethoven byl básníkovým hlubokým obdivovatelem. Okouzlen Goethovou schovankou Bettinou Brentanovou, uložil jí, aby mu vyřídila: „Pro Goetha, budete-li mu o mně psát, vyhledejte všechna slova, která vyjádří mou nejhlubší úctu a obdiv. Mám právě v úmyslu mu sám napsat ohledně Egmonta, k němuž jsem složil hudbu jen z lásky k jeho poezii, jež mne obšťastňuje. Kdo však dokáže vzdáti dosti díků velkému básníku, nejdražšímu klenotu národa?“;
Egmont je Goetheho divadelní hra o pěti jednáních. Jejím hlavním hrdinou je historická postava flanderského hraběte, generála a státníka Egmonta, který má být popraven za podněcování nizozemského lidu k nepokojům proti španělskému králi Filipovi II. Egmontova milenka Klárka burcuje lid na jeho podporu, ale měšťané mají strach se vzbouřit. Klárka se rozhodne zemřít spolu s Egmontem a otráví se. Egmontovi se v noci před popravou Klárka zjeví ve snu a jako bohyně svobody ho korunuje vavřínovým věncem.
Ludwig van Beethoven Goethemu poslal partituru scénické hudby. Umělci se setkali v lázních Teplice v roce 1812, ale k velkému porozumění mezi nimi nedošlo. Pravděpodobně za to mohla Beethovenova výbušná povaha, že se ukázněnému Goethovi hudba ani skladatel nezamlouvali – do konce života si k Beethovenovi zachoval mlčící odstup.
Slavná je samostatná předehra k Egmontovi, po které následuje píseň Klárky Die Trommel gerühret. Klárka v této písni touží být mužem a moci vyjet svému milenci Egmontovi na pomoc.
Nebyla to ale jen velká historická nebo mýtická témata, která Goethe zpracovával. Zanechal po sobě mnoho drobných básní, které lyricky znázorňují prchavý okamžik, přírodu nebo pohnutí mysli. Takovou je i Večerní píseň, která vyšla v roce 1780 jako druhá z Poutníkových nočních písní. Obě zhudebnil mimo jiné Franz Schubert, my si ji ale v tomto týdnu poslechneme jako duet z roku 1895 z pera Maxe Regera.